Seriál cestování v době pandemie: cesty za prací na Zakynthos

Natálie a Bára alias Ségry na ostrově
Řecko
Příběhy & rozhovory

Náš seriál cestování v době pandemie pokračuje! Tentokrát jsme vyzpovídali Ségry na ostrově, Natálii a Báru, které pracují na řeckém ostrově Zakynthos. Co je vedlo k rozhodnutí odjet, co tam dělají a jak jim pandemie zkomplikovala cestování, se dozvíte v našem rozhovoru.

Natálie, vím, že se sestrou Bárou lítáte pravidelně pracovat na Zakynthos. Jak dlouho už takhle fungujete a co tam přesně děláte?

Já lítám na Zakynthos od roku 2016 – dělala jsem hotelovou animátorku. Od roku 2018 jsem pracovala jako delegátka a průvodkyně. V tom samém roce jsme nečekaně potřebovali do týmu letištní asistentku. Bára si zrovna dávala pauzu od své normální práce. Přemluvila jsem ji, aby to zkusila a přiletěla za mnou. Pracovat spolu se nám zalíbilo a další sezónu jsme to zopakovaly. Začaly jsme si pohrávat s myšlenkou společné práce na něčem vlastním. Obě jsme psaly články o životě na ostrově, které by se jednou mohly zveřejnit na našem blogu. Podobných blogů o životě Čechů v zahraničí existuje hodně. Ale na Zakynthosu nebyl nikdo, kdo by ho psal komplexně a hlavně kvalitně. A tak nás napadlo kromě psaní také radit lidem z pohledu místních, co na Zakynthosu dělat. Spousta lidí nechce jet na klasickou dovolenou s cestovní kanceláří, ale zároveň nechce trávit dny hledáním letenek, ubytování a dalších informací na internetu. S tím jim chceme pomoci my. Rok 2020 pro nás byl zlomový. Situace kolem cestovního ruchu sice nebyla příznivá, ale my jsme si řekly „kdy jindy než teď.“ Projekt Ségry na ostrově spustila Bára, která pracuje na volné noze. Já jsem dělala opět delegátku a sezóna byla tak šílená a nestabilní, že mi nezbývalo moc energie na náš projekt. Letos do toho chceme jít obě naplno. Aktuálně ladíme náš web, jehož součástí bude i již zmíněný blog.

Zmínila ses, že ses tam usadila natrvalo. Co tě vedlo k rozhodnutí a proč právě Zakynthos? Bára se tam také chystá usadit?

Zakynthos nám byl asi předurčen. V roce 1999 jsme byly s maminkou na dovolené na Peloponésu a na Zakynthos nás vzala v rámci fakultativního výletu. Ostrov ji učaroval a už v roce 2001 jsme na něm strávili celou rodinnou dovolenou. Později jsem se sem dostala náhodou – předtím jsem pracovala v Turecku a na Rhodosu, a chtěla jsem vyzkoušet novou destinaci, jakoukoliv. V roce 2018 jsem ukončila studium – měla jsem v plánu poslední sezónu a usadit se v Česku, ale jak to tak bývá, potkala jsem tu jednoho Řeka. Určitě existují zajímavější a lepší destinace pro život, ale tohle je asi ta naše osudová. Báře vyhovuje rovnováha strávit několik měsíců na ostrově a pak se na chvíli vrátit do „civilizace.“ Ale kdo ví, na místní styl života se lehce zvyká.

Také jsi mluvila o problémech dostat se do České republiky a zase zpátky na Zakynthos. Předpokládám, že se jednalo především o zrušené lety nebo jste řešili ještě něco jiného?

Na jaře 2020 byly všechny lety zrušené. Do Prahy jsem měla letět nejprve v březnu, pak v květnu. Pro turisty se to tu otevřelo až v červenci, kdy konečně dorazila Bára. Začaly jsme pracovat a odletět jsem nemohla. Sezóna končila přibližně v půlce října a situace v Česku se opět začala vyhrocovat. Bály jsme se, že se zasekneme tady nebo tam, a nebudeme zase moct cestovat. Bára nakonec odletěla sama. Já jsem se do Česka dostala až den před Vánoci. Samozřejmě se to neobešlo bez dalších zrušených letů. Do Česka se v zimě dostanete jen přes Athény. Kvůli omezení spojů bylo náročné sehnat navazující lety. A jelikož byl opět přísný lockdown a nedalo se cestovat ani mezi regiony, nechtěla jsem riskovat noc v Athénách. Do Prahy byly navíc lety zrušeny úplně. Bylo také nutné sledovat neustále se měnící nařízení Řecka, Česka plus dalšího tranzitního státu (v mém případě Rakousko). Zejména tedy příprava na cestu je psychicky náročná – nikdy si nejste jisti, jestli vám let nezruší, nechybí vám potřebný dokument nebo se nezměnilo nařízení týkající se povinnosti testu a karantény (či vám nevyjde test pozitivní.) Na Zakynthos jsem se vracela 11. ledna, letenky jsem kupovala jen 3 dny dopředu, abych měla jistotu. I tak jsem musela mít negativní PCR test + zůstat po příletu týden v karanténě.

Pohybovali jste se více po ostrově nebo byly jste v uplynulém roce navštívit také sousední ostrovy či pevninu? Cítili jste rozdíl mezi místy? Např. v přístupu k nemoci, ekonomické dopady atd.

Tady se od jara téměř nedá cestovat mezi regiony (kromě krátké letní sezóny). Výjimkou je návrat do místa trvalého bydliště nebo do zaměstnání. Standardně jezdíme alespoň jednou za rok na dovolenou do jiných částí Řecka. Letos jsem byla téměř rok odkázaná pouze na ostrov. I tady je volný pohyb venku omezený. Musíte poslat SMS zprávu či vyplnit formulář s osobními údaji a důvodem, proč jdete ven (supermarket, úřady, fyzická aktivita, pomoc rodinnému příslušníkovi atd.). Je to sice přísné, na druhou stranu je tu pandemie pod kontrolou. Samozřejmě je situace jiná tady, na malém izolovaném ostrově, a ve velkých městech jako Atény nebo Soluň, kde se nemoc přirozeně šíří rychleji.

Jak vás vnímají místní? Nekoukají na vás jako na někoho, kdo tam v téhle době nemá co dělat?

Místní jsou na expaty zvyklí – žije tu zejména početná komunita Britů. Teď je navíc pro vstup do Řecka povinný PCR test a zároveň týdenní karanténa. Z tohoto pohledu jste pro ně bezpeční. Z ekonomického pohledu jsem se nesetkala s tím, že by se místní obávali, že jim práci berou cizinci. Nabídka práce tu v zimě téměř neexistuje. Navíc někdo dává přednost podpoře v nezaměstnanosti, která se moc neliší od průměrného zimního platu. V létě si naopak třeba průvodce hýčkají, protože spokojený průvodce přivede turisty a ti znamenají nárůst příjmů.

Určitě jste pronikly do života místních, můžeš nám ho nějak přiblížit? Pociťujete např. vzrůstající obavy místních kvůli pandemii? Vidíte rozdíl v životě před a po?

Na začátku pandemie se místní báli. Také v létě byli v dodržování striktních pravidel kvůli turistům důslední. Nošení roušky v teplotách hodně přes třicet nebylo nic příjemného. Tady většina lidí žije z cestovního ruchu a sezónní práce, která obvykle trvá od konce dubna do začátku listopadu, je musí uživit po zbytek roku. Loni trvala sezóna pouze 3 měsíce a mnozí o práci přišli úplně. Nepříznivou situaci brali pozitivně – mohli si užít pláží, na které se ve standardní sezóně málokdo dostane. Obavy mají spíše z nadcházející sezóny, protože pokud se situace bude opakovat, bude to pro mnohé kritické.

Druhý lockdown vnímají místní spíše negativně. Počet nakažených se dá spočítat na prstech jedné ruky, přesto jsou tu přísná pravidla. Přirozeně byly těsně před uzavřením plné restaurace a obchody. Přesto se nařízení dodržují, za jejich porušení totiž jednotlivec zaplatí stovky, podnik i několik tisíc EUR. Život mimo sezónu je tu standardně klidný, hodně lidí nepracuje a tráví čas doma. Jediným rozdílem je letos to, že jsou zavřené oblíbené kavárny. O víkendech je tu zvykem vyrazit na výlet do přírody, což teď můžete jen v bezprostředním okolí domova. Také cesty do zahraničí jsou značně omezené.

Máte zkušenost s jejich zdravotnictvím? Co by si vyzdvihla nebo naopak vytkla?

Osobní zkušenost mám pouze se soukromými zdravotnickými zařízeními. Pokud máte kvalitní cestovní pojištění, máte tu většinu péče na soukromých klinikách zdarma. Také většina místních dává přednost soukromým lékařům. Například za návštěvu kvalitního zubaře tu zaplatíte cca 50 EUR. Státní zdravotnictví tu moc dobrou pověst nemá, ale bez osobní zkušenosti nemohu soudit. Problémem je nedostatek personálu a tím pádem dlouhé objednací lhůty. Také systém zdravotního pojištění je tu poměrně složitý. Češi by si měli vážit naší úrovně zdravotnictví, protože to ve světě nemá obdoby. Pokud jde o prevenci nebo plánované zákroky, vždycky raději počkám do Česka.

Jaká je současná situace na Zakynthosu popř. v celém Řecku? Vidíte nějaký posun v boji s pandemií?

Na Zakynthosu byla pandemie pod kontrolou již od začátku. Dokonce i v turistické sezóně nebyl nárůst případů výrazný. Je to tím, že jsou tu nařízení striktní a při porušení se vymáhají vysoké pokuty. Pandemie nejvíce zasáhla velká města, jako jsou Atény a Soluň a také sever Řecka. Situace byla nejhorší v listopadu, kdy byl denní nárůst případů kolem 3000. Nyní je počet nových případů za den kolem 600 a je tu stále přísný lockdown. Otevřené jsou jen některé ročníky základních škol, obchody s potravinami a lékárny a do ostatních obchodů se může pouze pro objednávky přes internet či telefon. Řecko má přibližně stejný počet obyvatel jako Česko, které by se zde mohlo inspirovat. Vytknout tu můžeme pouze pomalý postup v očkování, což je ale aktuálně pomalé i v ČR a asi celé EU.

Děkujeme Natálii a Báře za rozhovor a přejeme hodně štěstí s jejich projektem Ségry na ostrově.

Natálii a Báru můžete také sledovat na Instagramu.

 

2155 Zobrazení